Z historie

Home / Z historie

Události v roce 2021

Ke konci prázdnin naše předsedkyně Galina Čermáková složila funkci a nás prvního září 2021 čekaly doplňovací volby do našeho výboru a volba nové předsedkyně. Tou se stala Dana Mejsnarová. S novým výborem máme i nové a krásné prostory na zkoušení – Komunitní centrum Nebužely čp. 56.

***

V sobotu 21. srpna 2021 jsme se ve Mšeně, v chrámu sv. Martina, rozloučili s naším kolegou a kamarádem Josefem Kaulerem, který zemřel 14. srpna 2021 ve věku nedožitých 87 let. Bývalý motocyklový závodník a československý reprezentant v Mezinárodní motocyklové šestidenní soutěži byl naším členem a zpěvákem v basech od počátku fungování našeho sboru. Upřímnou soustrast rodině.

***

Po několikaměsíčním zákazu zpěvu a shromažďování, a to vlivem další koronavirové vlny, přináší jarní měsíce vytoužené rozvolňování a nám je na konci května dovoleno se konečně sejít – většina z nás je už neočkovaná. Bohužel se nemůžeme vrátit do mšenské ZUŠky, a tak i celý červen zkoušíme u Mejsnarů, na Modrém mlýně v Byšicích.

Ohlédnutí za rokem 2020

Celosvětová pandemie koronaviru se dotkla i činnosti našeho sboru. V prvním pololetí roku jsme se nemohli scházet, a tudíž ani zkoušet. Byl zrušen i Evropský festival duchovní hudby Šumava-Bayerischer Wald v Klatovech, kterého jsme se měli účastnit. Po rozvolnění vládních nařízení v červnu jsme stihli pár málo zkoušek tak, abychom v září zrealizovali náš první a, jak se později ukázalo, jediný koncert v tomto roce – 19. září v rámci Mělnického vinobraní. V říjnu vyhlásila Vláda ČR zákaz shromažďování nad deset osob, zpěv byl jako skupinová výuka zakázán nejen v učebnách základních i uměleckých škol, ale i na jevištích. Museli jsme zrušit říjnové zkoušky a plánované soustředění i nahrávání. Situace se zhoršovala tak, že děti usedly doma k distanční výuce u počítačů a společenský život byl na několik dalších měsíců zastaven. Rok 2020 byl prvním, kdy jsme nemohli podniknout naše adventní turné. A doufáme, že byl také jediným.

Založení spolku

Ke konci roku 2019 jsme došli k většinovému názoru, že dáme našemu dobrovolnému sdružení „institucionální rámec“. Rozhodli jsme se proto založit spolek. A tak jsme se v sobotu 21. prosince 2019 sešli v restauraci Na stadionu. Tuto ustanovující schůzi zahájil PhDr. Josef Šebesta, přítomno bylo 28 zakládajících členů. Hlavním účelem schůze bylo založení spolku s názvem „Pěvecký sbor Intermezzo ze Mšena“. Během večera jsme schválili stanovy a sídlo spolku, zvolili orgány i sbormistra a též členské příspěvky.

Orgány spolku jsou pětičlenný Výbor, který volil ze svého středu předsedu, a dvoučlenná Kontrolní komise. Na členy Výboru byli nominováni a přítomnými schváleni: Helena Vojtěchovská, Dagmar Poliaková, Dana Mejsnarová, Galina Čermáková a Jan Čermák. Dále byla schválena dvoučlenná Kontrolní komise, ve které jsou kolegyně Dagmar Nepilová a Libuše Betáková. Sídlo spolku máme ve Mšeně, v Zahradní ulici č. p. 127, v bytové jednotce 127/13. Děkujeme tímto vlastníkům za souhlas s umístěním sídla.

Na základě přijatých stanov byl na této ustanovující členské schůzi jako sbormistr navržen PhDr. Josef Šebesta, Ph. D. a přítomní členové jej schválili. Pro rok 2020 byl navržen členský příspěvek ve výši 600 Kč.

Po skončení schůze následovala schůze Výboru, ze které vzešel předseda spolku, respektive předsedkyně – Galina Čermáková a byla pověřena všemi úkony spojenými se zápisem do spolkového rejstříku.

Od 9. února 2020 jsme zapsáni jako Pěvecký sbor Intermezzo ze Mšena, z.s. ve spolkovém rejstříku pod identifikačním číslem: 089 20 508.

Ve Mšeně 3. dubna 2020

Dopis od Marušky

Kamarádi z Intermezza,

dnes vám chci všem poděkovat, že jste souhlasili s mým návrhem na moje odvolání z funkce ředitele sboru.

Nerada dělám věci, které dělat nechci, ale po smrti Karla Horňáka nebylo zbytí, všichni si pamatujeme situaci téměř těsně před Adventem roku 2018. Karel odešel a my jsme zbyli jako kuřata bez kvočny. Bylo správné rozhodnutí sboru – pokračovat v Karlově započaté práci, a tím jej vlastně uctít a poděkovat mu.

Tehdy jste určili mě, abych vyjednala nadcházející Advent v jednotlivých, Karlem částečně rozjednaných, obcích a kostelích. Ale po Karlovi jsem nedostala žádné kontakty, kde a s kým jednal, tak jsem se pracně dobrala jednotlivých farářek, kurátorů a nakonec i jednotlivých starostů.

I když jsem byla kdysi také starostkou, od dob, kdy jsem svou funkci starosty obce přestala vykonávat, uplynulo mnoho let. Advent 2018 jsem zařídila a myslela si, že to pro mne končí. Neskončilo. A tak jsem zajistila i letošní Advent 2019.

Velmi si vás všech vážím a děkuji všem za důvěru, kterou jste mi tehdy dali. Je mi s vámi dobře, zpívám ráda i když vím, že můj hlas sboru moc neprospívá, ale dokud jsem mezi vámi, tak se citím mladá, a to nechci opustit.

Mým cílem je chodit si do sboru zpívat a nemít žádné jiné starosti. Proto děkuji Milošovi, který mé pocity znal a promluvil s Janou Grossovou, a v podstatě za mne dohodl vše potřebné. I Janě děkuji, předám jí všechny kontakty, které jsem získala od jednotlivých obcí.

Děkuji vám všem za pochopení. Jsem dobrá máma, mám velkou rodinu a tím pádem někdy i velké starosti, vše se snažím vyřešit, a tak si ani nemohu dovolit dávat energii kromě zpívání ještě na další místa.

Těším se na další sborové zpívání.

Marie Štráchalová

Ve Mšeně dne 9. prosince 2019

Zemřel pan učitel Karel Horňák, zemřel kamarád

Je neděle 19. srpna 2018 a já sedím ve Mšeně v Základní umělecké škole, v učebně Karla Horňáka. Prohlížím si jeho stůl, hudební nástroje, elektroniku pro ozvučení kapely, hrníček od kávy, hromady not, šuplíky plné rozdělaných nápadů. Předevčírem ráno jsem se dozvěděl, že Karel zemřel, že už není součástí tohoto světa. Jiní lidé umírají před očima přátel, kamarádů, kolegů, rodiny tak, že je možné tento odchod sledovat a do končícího životního a pracovního procesu se tak může pomalu vřazovat nový proces, který se posléze naplno rozjede. Karel odešel náhle, vprostřed příprav na další školní rok v ZUŠ Mšeno, na další koncertní sezónu pěveckého sboru Intermezzo…

Koncem srpna 2010 jsem poprvé přijel do Mšena, abych se ujal vedení hudebního oboru místní ZUŠky. Při té příležitosti jsem se seznámil s učitelem Karlem Horňákem. Po krátkém čase jsme oba zjistili, že nás nese táž hudební a životní vlna, že máme k sobě blízko, že se naše myšlení často propojuje, a že se na tomto základě může rozvinout naše přátelství, jež brzy přerostlo v životní kamarádství. Karel vyučoval hru na klávesové nástroje, hru na akordeon, hudební nauku, vedl školní kapelu Sedmikrásky. Vše s vysokým nasazením. Společně jsme připravovali velké koncerty na radnici ve Mšeně, Svatomartinské koncerty v chrámu svatého Martina, tři ročníky Dětské pěvecké soutěže Josefa Křičky, adventní koncerty pěveckého sboru Intermezzo a další akce, jež obohacovaly kulturní prostor mšenského regionu. Posledním společným počinem byl Letní koncert 25. června 2018 na radnici ve Mšeně. Zvláště na tomto koncertu podala kapela Základní umělecké školy Mšeno vynikající výkon. Náročné party nastudoval Karel s žáky školy s velkou pečlivostí, což odměnil plný sál dlouhotrvajícím potleskem. Karel byl šťastný a „jeho“ děti také. Druhý den po koncertu se mi Karel svěřoval s nápady, jaké skladby by chtěl v novém školním roce s kapelou nastudovat, a pouštěl mi své nejnovější instrumentace. Stěžoval si při tom na své zdraví, hlavně dýchání se mu zhoršilo. Když jsme se rozcházeli na prázdniny, přál jsem mu v první řadě zdraví. Domluvili jsme se, že se sejdeme o týden dříve než začne přípravný týden, abychom si udělali společnou strategii, to znamená, abychom se my dva sjednotili v myšlenkách, abychom před pedagogický sbor předstoupili jako jeden.

…sedím tedy u Karlova stolu a čekám, kdy se konečně rozletí dveře, a já uslyším hluboký hlas: „Nazdar, dáme kávu?“ Dveře se však ani nehnou, na chodbě je ticho, slyším jen tlukot vlastního srdce, slyším jen vlastní dech. Vtom mne to napadlo! Vždyť je dneska neděle, co by tady Karel dělal?

S žalem v srdci Dr. Josef Šebesta.

Vzpomínka členky

Ke sboru jsem se připojila jako natěšený a zvědavý amatér, který měl jediný předpoklad ke vstupu – radost ze zpěvu a touhu zpívat ještě víc. Od dětství se má touha projevovala tím, že jsem si často zpívala doma a také ve škole v hodinách hudební výchovy. Vzdělání ve zpěvu se mi ale bohužel nedostalo, měla jsem jen základní hudební povědomí o notách a stupnicích z doby, kdy jsem na prvním stupni ZŠ chodila do „lidušky“ v Praze 4–Podolí na klavír (než jsme se s rodiči přestěhovali na Prahu 8). Zpívat si doma jsem nepřestala ani po vylétnutí z rodného hnízda. Byla jsem „koupelnový zpěvák“, zpívala jsem si dále při úklidu, vaření, v autě, při brnkání na klavír. Díky svým čtyřem dětem, které postupně přicházely na svět, se frekvence a příležitosti ke zpěvu zvyšovaly tak, jak se zvyšoval jejich zájem o hudbu a zpěv a současně má potřeba uvolnit nahromaděné mateřské emoce – čímž velké dávky hudební stravy načerpaly i v prenatálním období. Když jsme s nimi opustili hlavní město a přestěhovali se do Byšic, potkalo nás štěstí v podobě ZUŠ Mšeno, jež v byšické základní škole zřídila svou pobočku. Syn a později i obě mladší dcery se staly hudbymilovným a talentovaným studentstvem pánů učitelů Josefa a Pavla Šebestových. Byli to oni, kteří mě přivedli k Intermezzu, a to pozváním mé rodiny na společný výlet sboru do Rožmitálu pod Třemšínem koncem září 2014. Veřejné vystoupení sboru u hrobu J. J. Ryby i v kostele mě natolik zaujalo, že jsem se Josefovi Šebestovi svěřila se svým tajným snem v nějakém pěveckém sboru zpívat. Pozval mě na následující zkoušku sboru a mou vyjádřenou nejistotu amatéra zažehnal povzbuzujícími, pamětnými slovy: „Paní Mejsnarová, dokud to nezkusíte, nebudete mít tu zkušenost“. A tak jsem to zkusila. A jakou mám zkušenost? Ve zpěvu se sborem jsem objevila svůj životní vitamín.

Můj přelomový zážitek, který bych přirovnala k pocitu ze zdolání osmitisícovky bez profesionální výstroje, byl po roce působení ve sboru „křest ohněm“ v podobě prvního sóla. Tehdy jsme spoluúčinkovali během Koncertu pro Světlušku v chrámu sv. Martina ve Mšeně. Před námi vystoupila Hudba Hradní stráže a Policie ČR pod vedením šarmantního pplk. Václava Blahunka a po ní skvělá, nevidomá klavíristka Ráchel Skleničková. Na závěr našeho dvacetiminutového koncertu zazněla sborem nastudovaná píseň Modlitba pro vodu, ve které jsem měla zazpívat sólo. Postavit se po takových „předskokanech“ poprvé před publikum naplněného chrámu, navíc s tak rytmicky a intonačně těžkou skladbou, byl po odvážném boji a překonáním sama sebe skutečně povznášejícím zážitkem!

Dana Mejsnarová, říjen 2014

Jak to všechno začalo

Celé to začalo v polovině prosince 2004, kdy učitelky Základní umělecké školy ve Mšeně Jaroslava Matúšková a Veronika Skopcová navrhly svému kolegovi Karlu Horňákovi možnost založení pěveckého sboru. Pan Horňák nebyl touto myšlenkou příliš nadšený. Myslel si skepticky, že se přihlásí velmi málo lidí a dobrý nápad nepadne na úrodnou půdu. Souhlasil však s tím, že bude v Mšenských novinách a na internetových stránkách města zveřejněna informace o náboru členů pěveckého sboru. Tuto zprávu převzala další regionální periodika – MF Dnes Střední Čechy, Tep regionu a Týdeník Mělnicka.

Na první schůzku, která byla naplánována na pátek 4. března 2005, přišlo asi 15 lidí, a to nejen ze Mšena. Pan Horňák nám rozdal první noty a začali jsme zkoušet. Jistě byli všichni nadšeni, když nás sbormistr po první zkoušce pochválil. Řekl, že nám to ladí a že to s námi zkusí. V průběhu dalších měsíců se náš sbor postupně rozrůstal. Přicházeli noví členové, takže v současné době nás je 32 včetně pana sbormistra.

Jediným problémem na zkouškách nebylo kupodivu samotné zpívání, ale vymýšlení názvu sboru. Po několikaměsíčním domlouvání, kdy padaly různé návrhy, nakonec zvítězilo jméno „Intermezzo“ (z italštiny mezihra, v romantické hudbě malá přednesová skladba).

Po tříměsíčním pilném zkoušení nás oslovila Hana Nečasová, starostka Sokola ve Mšeně, zda bychom nevystoupili na sokolské akademii 28. října 2005, věnované 140. výročí vzniku Sokola ve Mšeně. Všichni jsme se shodli, že to dokážeme. Po prázdninové přestávce jsme se s chutí vrhli na zkoušení programu na akademii.

A pak přišel náš velký den. Zcela zaplněná mšenská sokolovna viděla celou řadu hodnotných vystoupení – dětský pěvecký sbor „Sluníčko“ ZUŠ Mšeno, ženský sbor z Cítova, ukázky cvičení děti i dospělých, společenských, historických i country tanců. Konečně jdeme na pódium. Desítku vybraných skladeb zvládáme bez větších problémů a publikum naši snahu oceňuje vřelým potleskem. Naše první vystoupení bylo úspěšné.

Miloš Homolka